Gudbrandsdalsleden: Oslo – Trondheim
Existuje mnoho poutních cest. Existuje mnoho důvodů, proč se na poutní cestu vydat. Krom toho, že leckdo postupuje poutní cestu proto, aby si srovnal život, myšlenky, vztah…, může být důvodem i touha po samotě, sebepoznání, ale i poznání nových míst, krajiny, památek, lidí. Tohle vše norská poutní cesta k hrobu svatého Olafa v chrámu Nidaros ve městě Trondheim stoprocentně splňuje. Naše poutní cesta neměla tak vzletné duchovní důvody.
Jen jsme prostě chtěli někam jinam než do Santiaga, jinam než do tepla a možná každý z nás dvou měl i ten svůj osobní důvod. Rozhodně jsme se těšili na krásnou a velkolepou norskou přírodu, nekonečnou krajinu hor, jezer a lesů. A možná i v koutku duše na něco… Na překvapení, na objev, prostě na něco tajemného, neskutečného, neobvyklého.
K hrobu svatého Olafa vede několik cest, my jsme si vybrali tu nejdelší a nejhezčí, 643 km dlouhou cestu z Osla do Trondheimu. Začíná u ruin kostela zasvěceného Panně Marii v centru Osla. Vybaveni poutnickým pasem nás má cesta vést kolem největšího norského jezera Mjosa, přes olympijské město Lillehammer, údolím Gudbrandsdalen přes hory Dovrefjell až k trondheinskému fjordu. Cestu jsme měli dokonale rozplánovanou na 28 dní, včetně několikadenního pobytu v Trondheimu a Oslu. Jenže člověk míní, Olaf mění… Nebo Trollové?
Vyrážíme
Je srpen, za nádherného počasí vyrážíme z Osla a vše se zdá naprosto dokonalé. Výhledy zpět na Oslo, lesy plné borůvek, stříbřitá jezera, úsměvy lidí, kteří nás míjí, veverky skákající z větve na větev… První noc ve stanu, u nádherného jezera, byla úplně klidná. Ráno začalo pršet. Navlékáme naše nové žluté pláštěnky a nenecháváme se odradit. Tehdy netušíme, že pršet bude dalších 21 dní.
Jdeme, i když prší. Jen musíme dávat pozor na to, kam šlapeme. Cesty se změnily v močály a krok vedle znamená zahučet po kolena do bažiny. První, druhý, … pátý den… pořád doufáme v „lepší zítřky“. Desátý den se ubytujeme místo ve stanu v poutnické ubytovně – chatičce. Ubytování na pouti je celkem dost drahé (300 NOK za osobu na slamníku na zemi není nic neobvyklého), ale tahle chatička stojí jen 200 NOK pro dva. Nakonec tady, v kopcích nad údolím Gudbrandsdalen, „ztvrdneme“ 3 dny. Nad krajinou středního Norska se totiž přehnala bouře Hans a přinesla s sebou nejhorší počasí za posledních 25 let. Deště, záplavy, sesuvy půdy, evakuace městeček. Naše plánovaná trasa je zcela neprůchodná.
Po třech dnech izolace vyrážíme na cestu, ale musíme volit úplně jinou trasu, po silnicích. A stále prší. Cesty jsou podemleté, nejezdí autobusy ani vlaky. Nic nezbývá, než jít kupředu kudy to jde, většinou po asfaltce. Zkoušíme se zkrátit cestu přes pohoří Rondane a doufáme, že se nám poštěstí zdolat vrchol nejvyšší hory. Kdepak, je v tmavém mraku beznaděje. Všichni norští trollové jsou proti nám. Občas se objeví modrá obloha s plápolajícím sluncem, zlatícím vrcholky hor a zelené stráně. To fotíme jako o život modré vodopády, bílé ovečky vyhřívající se na asfaltce, červené a žluté domečky roztroušené ve stráních nad stříbrnými hladinami jezer a pod zelenými úbočími oblých kopců.
Krajina je nádherná, jako kdyby to byla krajina skřítků z norských pohádek. A další den ráno zase prší. I když toho máme leckdy plné zuby, hlavně tedy plné boty, jdeme dál a to doslova přes rozbouřené řeky, močály a bažiny až dojdeme do cíle. K impozantní katedrále Nidaros. A jako zázrakem tady zase vysvitlo slunce a dopřálo nám užít si krásného barevného města. Další den, stále ještě náhradní autobusovou dopravou se vracíme zpět do Osla, kde strávíme pár dní před odletem domů.
Rekapitulace?
I přes nepřízeň počasí, kterou člověk prostě neovlivní, to byla nádherná poutní cesta úžasnou krajinou, leckdy až divočinou, neskutečné plochy lesů plné hub, borůvek a malin, překrásné kostely a kostelíky, milí lidé, řada nečekaných a příjemných zážitků. Na konci putování člověk přišel na to, že dokáže víc než si myslí, a že když situace vypadá úplně beznadějně, vždycky je nějaká naděje na dobrý konec. Možná přijdeme časem ještě na víc věcí, které nám pouť měla přinést, ale i kdyby ne, stejně stála za to.
