Na vánoční svátky na Kanáry? No to se někdo má. Válení, sluníčko, vlnky, pohodička. Tak přesně to jsem slyšel v době plánování a příprav. Ostatně i já jsem měl Kanárské ostrovy za válecí destinaci. Tak proč zrovna sem? Důvodů bylo několik. Letní výprava do Norska nebyla úplně letní vzhledem k abnormálně deštivému počasí. Dalším důvodem byla nechuť a skoro by se dalo říct, že už i nezvyk trávit Vánoce v Čechách a tím posledním byly ryze praktické a finanční důvody.
Protože kam asi tak v prosinci za hezkým počasím, když nechci prodat ledvinu, aby bylo na letenky.
Kanárské ostrovy, jakožto součást Španělska a tedy Evropské unie se jevily jako vhodná destinace. Blízkost afrického pobřeží a fakt, že ostrovy leží na úrovni rozhraní Maroka a Západní Sahary zajišťují příjemné počasí s teplotami mírně přes 20°C i v zimě.
Dalším, ale ne rozhodujícím důvodem byla existence dálkového treku GR131, který, zrovna na zvolených ostrovech Fuerteventura a Lanzarote, vede od nejižnějších po nejsevernější části ostrovů v rozumné délce 150 a 70 km. Na 14 dní tedy pohoda taková, že jsem si k tomu na obou ostrovech vymyslel další trasy, abych se nemusel poflakovat někde u oceánu.
Odlet z Prahy 16.12.2023 s mezipřistáním v Curychu. Následující den mě už vítalo větrné fuerteventurské počasí.
Doprava
Letiště je poměrně daleko od všech města a autobusová doprava není úplně top. Spíš je to o tom čekat a ulovit si bus, který přijíždí zcela mimo jízdní řády. A hlavně se do něj nacpat. Já cestoval na opačnou stranu než je hlavní město Puerto Del Rosario a tak jsem byl v klidu.
Ale zažil jsem situace, kdy řidič naznačil, že bus je full a kdo se nevešel, má smůlu. Nicméně je zde řada soukromých společností a taxislužeb, takže kdo chce, dostane se kamkoliv. Stránky hlavního dopravce na ostrově na tomto odkazu: Tiadhe https://tiadhe.com/
Nejsem vnitřně nastavený na to, že někde je start a někde cíl, takže neřeším, že jednak jdu opačným směrem, než je obecně doporučováno v průvodcích a že také nezačínám v bodu nula.Kdo to tak má, tak může dojet busem do Morro Jable a tam si vzít taxíka k majáku Faro de Jandía a trasu si může nastudovat na těchto skvěle zpracovaných stránkách zde Camino Natural de Fuerteventura.
Mým cílem bylo Morro Jable. Malé město v jižní části. Drobný nákup na dnešní večer a hurá na stezku. První noc nedaleko oceánu byla klidná a já získal dojem, že tohle bude fakt vánoční pohodovka.
Za prvních ranních paprsků jsem vyrazil dechberoucí poušní krajinou do Peurto de la Cruz a odsud odbočkou na trasu PR FV 56 na severní část kolem hory Las Talahijas. Oficiální GR 131 vede od majáku kolem resortů a to jsem nechtěl, takže jsem si vytvořil svojí vlastní alternativu s tím, že na oficiální trasu se napojím až třetí den. Také proto, že jsem chtěl vidět ikonické útesy a pláž u vesnice Cofete.
Nocování nacházím, po dramatickém výstupu nadivoko, v sedle pod Montaña Aguda. Při snídani se mé odhodlání pokračovat nejkratší cestou rozplynulo. Svahy tak strmé a útesy až děsivé, že jsem pokorně sestoupil do údolí a po prašné cestě došel do Cofete. Nutně jsem potřeboval doplnit vodu. Ostrov je vyprahlý a doplňování vody je třeba důkladně plánovat. Minimálně na dny, kdy se neprochází vesnicemi.
Cofete je vyhlášené zejména mezi surfaři a bez auta je problém se sem dostat. Sice sem asi dvakrát denně zajíždí autobus, ale pokud vím, tak je to dost nespolehlivé a bývá plný.
Mapy.cz ukazují při pláži cestu, ale ta ve skutečnosti neexistuje. Což nevadí. Nohy se bořily do zlatavého písku, z jedné strany oceán, z druhé mohutné štíty. Blankytné nebe, mírný vítr. Idylka. Po sedmi kilometrech „pískoviště“ to začínala být nuda a byl jsem rád za odbočku do skal po Clifftop Trail.
Z výšky bylo možno přehlédnout celou pláž, ale Cofete vzdálené osm kilometrů se ztrácelo v nedohlednu. Špatně značená stezka Clifftop Trail šla jen tušit. To byl tedy problém jen lokálních cest. Vlastní GR je značená skvěle.
Noc jsem strávil na poušti, před větrem ukrytý za písečným převisem. To už jsem se napojil na oficiální trasu a další den mířil po příjemné cestě do městečka La Pared. Pár následujících úseků vedlo po silnici, což nebylo úplně hezké, ale pořád bylo co ke koukání. Hlavně předchozí den to bylo skvělé. Ráno v sedle sopek, v poledne na nekonečné pláži, odpoledne na útesech a večer na poušti.
Následující vesnice Cardón je jak po vymření. Jediná hospoda je dlouhodobě zavřená, obchod žádný. Tady jsem docenil to, že jsem sebou tahal dostatek vody.
Výstup na Morro de Moralito ztěžoval silný vítr, který také změnil mé plány na nocování. Ostatně problémy s nocováním byly snad horší, než problémy s vodou. V sopečné a horské krajině, byť tedy „hory“ mají 400-600 metrů, ale výstupy a cesty po hřebenech nejsou úplně snadné, obzvláště když cestujete „natěžko“.
Až téměř za tmy jsem sestoupil pod skalní hřeben a útočiště našel na opuštěném poli pod palmou.
Nocování
Stanování je zde zakázané, ale tolerované. Nejen na Fuerteventura. Místní vědí, že ostrov hojně navštěvují turisté-trekaři a když zde neexistuje oficiální kemp, tak prostě musí spát někde venku.
Trasa není úplně profláknutá, ale prý tu může být i rušno. No, nevím. Já za celou cestu po obou ostrovech potkal tak deset nadšenců s batohem indikujícím spaní v přírodě.
A tím, že jsem to šel v obráceném gardu, tak jsme se míjeli a většinou to bylo o pozdravu, ojediněle o pár větách. Jediné místo, které by se dalo nazvat kempem, je Castillo de Lara kousek před městem Betancuria.
O tom jsem věděl už z doby plánování a dělal jsem vše proto, abych sem došel včas. Tekoucí voda, venkovní sezení, krby, toalety…trochu jsem doufal ve sprchy, ale bohužel. Na důkladnou očistu stačí ešus. Propocený a zaprášený jsem byl rád i za toto.
Lituji, že jsem si neudělal více času na město Betancuria. Historické městečko s krásným centrem, uličkami s bary, restauracemi. Ono celé jsem to pojal dost úsporně co se financí týče. Měl jsem své ovesné a bramborové kaše. Na malém lihovém vařiči si vodu snadno ohřeji. Na liháč nedám dopustit. Hoří v něm vše. Líh, odlakovač na nehty, covidová desinfekce, laciný alkohol. Doporučuji koupit čirý alcohol technico 96%. Prodávají zde i modrý líh na vaření, ale ten hoří velmi špatně.
Za Betancurií přišel déšť. Tak to jsem nečekal. Za hodinku je po. Navíc přišel přímo ve stoupání, tak to bylo i příjemné. Na vyhlídce Mirador Guize y Ayose se sochami dvou někdejších králů ostrova pršet přestalo a opět vykouklo slunce.
Počasí
Počasí na ostrově Fuerteventura je relativně stabilní. V zimních měsících se teplota vzduchu pohybuje kolem 22°C, noční pak kolem 16°C. Osobně jsem tedy v druhé polovině prosince zažil maxima na 25°C a noční minima 13°C. To když se přes ostrov přehnala bouřka. Jinak bylo v noci tak 15-19°C.
V letních měsících se teploty dostávají ke 30°C, v noci se pohybují kolem 20°C. To už je na turistiku dost. Nejdeštivější období je prosinec – únor, ale i v těchto měsících spadne do 20 mm srážek.
Za Llanos de la Concepción se strhla průtrž. Provazy vody, chvilku i kroupy. Během mžiku jsem byl mokrý až na kost. Nestihl jsem ani uklidit foťák a ten vynechává.Vyprahlou krajinu během chvilky naplňují potůčky vody. Zamračené nebe v podvečer prozářilo slunce, ale i tak zůstával obzor ocelově modrý. Stan jsem stavěl za tmy při čelovce a nebylo moc času na přemýšlení. Hřmělo a hnala se bouřka. V noci dost pršelo a ráno byly cesty samá kaluž.
Ve městě La Oliva jsem si nedal olivy, ale dvě piva ve stánku na náměstí a poté obdivoval venkovní betlém. Ty jsou v každé větší vesnici. Pokaždé jiné a pokaždé krásné.
Nocuji mezi sopkami za městem Lajares. Místo na nocování bývá problém a je třeba trochu hledat a počítat s tím, že tma přichází rychle. Ale mě se povedlo na druhý pokus najít hezkou plošinu, bez kamení a ještě i trochu za větrem.
Ráno vstávám na budík, chvatně balím a sestupuji do přístavu Corralejo. Lodních společností je několik. Nejznámější jsou Fred Olsen Expres a levnější Líneas Romero.
Fred Olsen Expres jezdí za 25-35 EUR, Líneas Romero za 17-20 EUR.
On-line kupuji jízdenky za 17,30 EUR a za necelou hodinu opouštím pouštní ostrov Fuerteventura a směřuji na Lanzarote.
