V první polovině roku 2021 se kniha o putování po ostrovním státě Malta chystala do tisku (dnes ji nabízí např. Kosmas, nebo ji naleznete na našem e-shopu) a nás se znovu a stále častěji, i přes pandemický pesimismus, začínala zmocňovat cestovatelská touha a chuť poznávat další nová místa.
A kdy, když ne teď! Ostatně zvolání „KDY, KDYŽ NE TEĎ!“ se od počátku té zatracené covidové patálie stalo naším krédem, novým postojem nejen vzhledem k cestování, ale k životu obecně.
Pohádkový ostrov
Ostrov s podivným názvem Pantelleria se nám do cesty připletl tak nějak náhodou a do oné chvilky, kdy nám jej Google maps odhalily, jsme o jeho existenci neměli ani tušení. Okamžitě nám učaroval. Pantelleria. To zní pohádkově, jako Dinotopia. Nebo románově, jako z příběhů Julese Verna…
Pantelleria? A to je kde? Tak přesně takovou otázku a údiv, někdy až úšklebek podezřívající nás ze šprýmařství, jsme slýchávali, kdykoliv se nás někdo zeptal, kam že to cestujeme, a kde že jsme to byli.
Byli jsme na pátém největším italském ostrově ležícím 70 kilometrů východně od Tuniska a 100 kilometrů jihozápadně od Sicílie. Nevelký ostrov tvarem připomínající avokádo včetně pomyslné pecky, kterou tvoří národní park vyhlášený v roce 2016. Pantelleria je ostrov sopečného původu a vulkanická činnost je zde stále patrná. Nejen v reliktech vyhaslých sopek, ztuhlých lávových proudů, ale i ve své stále aktivní podobě.
Co dělat na Pantellerii
Ostrov je rájem pro milovníky pěších túr a horské cyklistiky. Tedy, píše se to. V době našeho cestování se tady milovníci turistiky dali spočítat na prstech jedné ruky. Ono horké, až africké léto turistice ani cyklistice příliš nepřeje. Letní teploty mohou vyšplhat ke 40°C a sami jsme si zažili, jak se chodí s batohem v 38°C ve stínu, kdy vzduch se tetelí a podrážky se lepí k rozpáleným cestám. Po měsíčním putování (červenec 2021) a nachozených 600 kilometrech z těch podrážek moc nezbylo a stejně jako na Maltě proběhl botičkový rituální pohřeb.
Tady je to hlavně o přírodě. O drsné vyprahlé krajině, ale i o vlhkých bujných houštinách, rozeklaném pobřeží, výhledech z vrcholků vulkánů, vysokých útesech a klidu na urovnání si myšlenek při výstupu třeba na Montagna Grande, nejvyšší vrchol ostrova.
Kdy navštívit
Příště tedy raději v dubnu či květnu nebo v září či říjnu, kdy se denní teploty pohybují kolem 29°C. Ani v zimních měsících by to tady nemuselo být úplně „ztracené“. Přes den 18°C a v noci 9°C. Jen trochu prší, což se v létě téměř nestává, zato vítr zde duje pořád. Uvádí se, že až 360 dní v roce. Arabové z tohoto důvodu dali ostrovu jméno Bint al-Riyāh, Dcera větru.
Nádherné letní počasí a křišťálové moře nelákají ani turisty plážové, a to z velmi prostého důvodu. Pláže tady nejsou a přístupy k vodě bývají často velmi komplikované a s vynaložením jistého lezeckého úsilí a riskováním nějakých těch šrámů. Stejně tak obdivovatelé památek tady nenajdou přílišného vyžití, byť ostrov má velmi dlouhou a zajímavou historii. Hmatatelných památek je poskrovnu a jediná fungující expozice se věnuje všudypřítomné vulkanologii.
Zveme vás na Pantellerii, “Černou perlu Středomoří”. Zatím jen skrze naše fotografie, ale usilovně tvoříme a doufáme, že se letos podaří, již třetí cestopisnou knihu, poslat do tisku a ke čtenářům.
Jak se dostat na ostrov
A kdyby někdo z Vás chtěl tento báječný ostrov navštívit, tak možnosti dopravy jsou v zásadě dvě. Letadlem z Prahy na Sicílii a vrtulákem společnosti Volotea krátkým přeletem na ostrov. Spoje úplně nenavazují a tak nás čekalo osmi hodinové čekání v hale letiště v Trapani. Druhou možností je se z Trapani na ostrov přeplavit trajektem. Službu poskytují dvě společnosti a spoje lze snadno vyhledat na internetu.
Cesta zpět je obdobná, ale nám se nejvíce zamlouval přelet z ostrova až do Bologne a pak do Prahy.
